Zahaviho teorie handicapu

Zdá se, že gazely Thomsonovy (Eudorcas thomsonii), nejběžnější druh gazely v Africe, se někdy chovají na první pohled zvláštně: jedna z nich se oddělí od stáda a prochází se před smečkou lvů. Někteří etologové toto chování vysvětlovali jako určitý druh obětování se pro stádo: lvi gazelu uloví, nažerou se a zbytek stáda nechají na pokoji. Izraelský etolog Amotz Zahavi si však povšimnul, že žádná z těchto "obětujících se" gazel se kořistí nikdy nestává. Napadl ho jiný důvod takového chování: gazela možná jen demonstruje, že i když není momentálně chráněna svým stádem, je v tak dobré fyzické kondici, že se nebojí procházet se přímo před predátory. Dává jim najevo, že je zbytečné ji pronásledovat, že to bude energie vydaná nazmar. Lvi se budou ohlížet po jiném druhu kořisti, na stádo takových zdatných gazel si netroufnou.

 

Na základě této teorie handicapu lze nahlédnout inovativně i chování jiných druhů zvířat. Např. timálie šedé (Argya squamiceps, popř. Turdoides squamiceps), druh zpěvných ptáků, kteří se dožívají zhruba patnácti let, si navzájem dávají dárky (pamlsky). Dá-li hierarchicky výše postavený jedinec dárek níže postavenému, je to projev altruismu a tento „hendikep“ (místo abych potravu využil sám, podělím se, ale mohu se tím zároveň i ochuzovat a oslabovat) utužuje soudržnost hejna. Když naopak hierarchicky níže postavený jedinec dá dárek někomu z „vrchnosti“, rozpoutá tím boj o výsadní postavení a bývá potrestán (obdarovaný mu někdy dokonce vrátí pamlsek do zobáku a klove ho). Handicap obdarovávání tak ve společenství udržuje rovnováhu mezi přílišnou soutěživostí a přílišným altruismem. Přílišná soutěživost o status v hejnu by mohla vést k přemíře konfliktů s krvavými důsledky, přílišný altruismus by mohl oslabovat altruistické jedince a spolu s nimi celé společenství.

 

Zahavi svou metodu, jejímž prostřednictvím k této interpretaci dospěl, vysvětlil takto: „Když nechápeme, proč nějaký živočich dělá to či ono, nejprve se pokoušíme pochopit, v čem by takové chování mohlo být užitečné člověku, a potom tuto hypotézu ověřujeme dalším pozorováním v terénu."* Tuto metodu nazval „antropomorfickým modelem". Je to v podstatě psychologický přístup k problému, který nepřiznaně používali i lovci při stopování zvěře. Zahavi však tuto metodu nepoužíval k predikci, nýbrž k interpretaci zvířecího chování. Neklade si otázku: „Co zvíře udělá v příštích hodinách či dnech?", nýbrž se ptá: „Proč to tak dělá?"

 

Podle filosofky Vinciane Despretové Zahavi k vysvětlení handicapu obdarovávání u timálií šedých využil svých vlastních zkušeností se životem v kibucu, kde celé společenství muselo rovněž vyvažovat altruismus oběma směry. Zahavi sám tuto její teorii o kibucu popíral. Ať už je tomu jakkoli, Despretová se hypotézou o původu Zahaviho pojetí handicapu snažila poukázat na tři věci: 1) jestliže antropomorfismus využíváme heuristicky, připouštíme, že chování živočichů může být komplexnější a může překračovat mantinely naší výchozí teorie (ať už je jakákoli), 2) o to více lze generovat možných odpovědí na ona „Proč?"; 3) na základě různorodých interpretací jednoho typu chování se ukazuje, že pozorovatel nutně kontaminuje své interpretace svou vlastní teorií i svou vlastní osobností, a to i v případě, že se snaží sebe coby pozorovatele z pozorování vyloučit.**

 

Aktualizováno 4. června 2023.

 

Poznámky:

 

*) DESPRET, Vinciane. Naissance d'une théorie éthologique: la danse du cratérope écaillé. Paris, Les empêcheurs de penser en rond, 2004 (1996), s. 156.

**) Tamtéž, s. 163.

 

Zdroj:

DESPRET, Vinciane. Naissance d'une théorie éthologique: la danse du cratérope écaillé. Paris, Les empêcheurs de penser en rond, 2004 (1996). ISBN 978-2-908602-69-2

DESPRET, Vinciane. Comment fait-on science dans une culture locale et la vérité générative d’un récit? [video]. Les Possédés et leurs mondes. [online] Anthropolog.net, 19. 12. 2019. [vid. 19. 05. 2023]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=rGQcV2goanw&t=1277s.