Všeobecná deklarace zvířecích práv (1978)

Georges Heuse, zakládající předseda Mezinárodní ligy za zvířecí práva, sepsal ve Francii první text Všeobecné deklarace zvířecích práv - text, jenž byl v roce 1973 s některými změnami přijat Národní radou na ochranu zvířat (Conseil national pour la Protection des Animaux).

Výsledkem úprav, které do deklarace později vnesly spolky na ochranu zvířat a některé osobnosti z vědeckého či kulturního světa, byla nakonec její verze z roku 1978. Ta byla schválena již v roce 1977 na mezinárodním sjezdu ochránců zvířat v Londýně, leč vyhlášena byla až roku 1978 v sídle UNESCO v Paříži.

Úplné znění tohoto historického textu:

Všeobecná deklarace zvířecích práv

Preambule

Vzhledem k tomu, že každý živočich má určitá práva,

že zneuznávání těchto práv a pohrdání jimi vedly a stále člověka vedou k páchání zločinů na přírodě a na zvířatech,

že to, že lidský druh uznává právo ostatních živočišných druhů na existenci, je základem pro soužití druhů na zemi,

že genocidy páchá člověk a že hrozí jejich pokračování,

že úcta člověka ke zvířatům souvisí se vzájemnou mezilidskou úctou,

že výchova má již od dětství vést k pozorování a chápání zvířat a k úctě a lásce vůči nim,

je vydáno následující prohlášení:

 

Článek 1  

Všichni živočichové se rodí sobě rovni a mají stejné právo na existenci.

 

Článek 2 

  1. Každý živočich má právo na úctu.

  2. Člověk coby živočišný druh nesmí porušováním tohoto práva ostatní živočichy vyhlazovat ani je vykořisťovat ; jeho povinností je využít svých znalostí ve prospěch zvířat.

  3. Každý živoči​ch má právo na pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.

 

Článek 3

  1. Žádné zvíře nebude vystaveno ani špatnému, ani krutému zacházení.

  2. Jestliže je usmrcení zvířete nevyhnutné, musí být okamžité, bezbolestné a nesmí u něj vyvolávat úzkost.

 

Článek 4 

  1. Každé zvíře, které patří mezi divoké živočišné druhy, má právo na život ve svém vlastním přirozeném prostředí – na souši, ve vzduchu či ve vodě, a má právo se rozmnožovat.

  2. Jakékoliv zbavování svobody, byť pro edukativní účely, je s tímto právem v rozporu.

 

Článek 5 

  1. Každé zvíře, které náleží k živočišnému druhu tradičně žijícímu v okolí člověka, má právo žít a vyrůstat takovým tempem a v takových životních a svobodných podmínkách, jež jsou vlastní jeho druhu.

  2. Jakákoliv úprava tohoto tempa či těchto podmínek stanovená člověkem pro komerční účely je s tímto právem v rozporu.

 

Článek 6

  1. Každé zvíře, které si člověk zvolil za společníka, má právo žít tak dlouho, jak je to pro něj přirozené.

  2. Opuštění zvířete je činem krutým a ponižujícím.

 

Článek 7 

Každé pracující zvíře má právo na rozumné omezení délky a intenzity své práce, na výživu umožňující regeneraci a na odpočinek.

 

Článek 8 

  1. Pokusy na zvířatech zahrnující fyzické či psychické utrpení jsou s právy zvířete neslučitelné, i když jde o pokusy lékařské, vědecké, komerční nebo o jakoukoli jinou formu pokusu.

  2. Je nutno využívat a rozvíjet náhradní techniky.

 

Článek 9

Pokud je zvíře chováno pro potravu, nesmí mu jeho výkrm, umístění, převoz a usmrcení způsobovat úzkost a bolest.

 

Článek 10 

  1. Žádné zvíře nesmí být využíváno pro zábavu člověka.

  2. Exhibice zvířat a představení, která využívají zvířata, se neslučují s důstojností zvířete.

 

Článek 11

Jakýkoli čin, který vede k usmrcení zvířete, aniž by to bylo nezbytně nutné, je vraždou, to znamená zločinem proti životu.

 

Článek 12

  1. Jakýkoli čin, jenž vede k usmrcení velkého počtu divokých zvířat, je genocidou, to znamená zločinem proti živočišnému druhu.

  2. Znečišťování a ničení přirozeného životního prostředí vede ke genocidě.

 

Článek 13

  1. S mrtvým zvířetem se má zacházet ohleduplně.

  2. Kruté scény, jejichž oběťmi jsou zvířata, mají být zakázány v kinech i v televizi, pokud není jejich cílem demonstrovat porušování práv zvířete.

 

Článek 14 

  1. Organizace na ochranu zvířat a ohrožených druhů mají mít zastoupení na vládní úrovni.

  2. Zvířecí práva má chránit zákon, tak jako chrání práva člověka.

 

Zdroj:

Georges Chapouthier, Zvířecí práva, přel. Olga Smolová (překlad pozměněn - viz podtržené části), Praha, Triton 2013, s. 35-37. Při překladu deklarace nastává problém s rozlišením konceptu "zvířete" a konceptu "živočicha". Jestliže do první části deklarace logicky lépe zapadá koncept "živočich" (člověk je také živočišný druh, všichni živočichové jsou si rovni), v dalších článcích deklarace by nahrazení konceptu "zvíře" "živočichem" patrně působilo matoucím dojmem, protože ne všechny živočichy automaticky považujeme za zvířata... Chce deklarace chránit např. klíšťata nebo blechy? Jsou tito živočichové rovni člověku a ostatním živočišným druhům? Je jejich "vybíjení" možno označit za "genocidu"? Je zřejmé, že obecný výraz "zvíře" je sémanticky velice problematický.


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2024

Copyright 2009-2023 Olga Smolová 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.