Claude Bernard (1813-1878)

- francouzský lékař a fyziolog, zakladatel experimentální medicíny

 
Claude Bernard Lesson (Léon Augustin Lhermitte)
 

Stručný životopis

  • Claude Bernard se narodil 12. července 1813 ve vesnici Saint-Julien u Villefranche-sur-Saône. Byl nejstarší ze 4 dětí : jeho dvě sestry zemřely již ve věku 4 a 5 let, a jeho třetí sestra Antoinette-Caroline se narodila až 16 let po něm. Není divu, že jako jediný syn, vychovávaný dlouho coby jedináček v rodině, v níž otec často chyběl z důvodu častých obchodních cest, ke své matce velmi přilnul a až do její smrti v roce 1867 k ní zůstal citově vázán více než ke komukoli jinému.

  • Když bylo Claudovi 15 let vypůjčil si jeho otec peníze, aby rozšířil své obchody s vínem o podnikání v hedvábnictví, ale nakonec vyhlásil úpadek. Kvůli finančním těžkostem byl tedy Claude nucen odejít ze studií v královské koleji v Thoissey a v letech 1832 až 1833 byl výborným žákem lékarníka Milleta ve Vaise, na předměstí Lyonu. 

  • Poté Bernard hojně navštěvoval lyonské divadlo, pro něž dokonce napsal úspěšný vaudeville a drama. Na vojnu nemusel, protože mu jeho otec zaplatil náhradníka.

  • Saint-Marc Girardin, literární kritik a estetik, který přednášel na Sorbonně a s nímž se Bernard do Paříže přijel poradit ohledně své nové divadelní hry, mu doporučil, aby raději navázal na svá předchozí lékárnická studia, a to studiem medicíny. Tuto radu Bernard následoval a v roce 1843 získal doktorský titul na základě práce O úloze žaludeční šťávy ve výživě.

  • V roce 1845 se ve svých 32 letech oženil s Marie-Françoise (Fanny) Martinovou, dívkou z lékařské rodiny. Za svědky mu šly významné osobnosti – François Magendie, zakladatel fyziologie nervového systému a profesor medicíny při Collège de France, dále Bernardův někdejší učitel a chemik Théophile-Jules Pelouze, jenž dal oba mladé lidi dohromady.

  • Narodili se jim dva chlapci (1846 a 1856) a dvě dívky (1847 a 1850), oba chlapci však ještě v kojeneckém věku zemřeli. Dcery se nikdy neprovdaly a dožily se vysokého věku.

  • Manželství příliš šťastné nebylo. Zatímco Fanny, městská dívka, vyhledávala společnost a milovala psy, Bernard se naopak zavíral v laboratoři a psy a další zvířata podroboval vivisekci. V roce 1870 oba manželé spolu přestali žít, dcery odešly s matkou, s otcem však nadále udržovaly poměrně vřelý vztah především prostřednictvím korespondence. V 90. letech Fanny se svými dcerami, které se nikdy neprovdaly, založila útulek pro psy a ve svém vlastním domě se začaly starat o opuštěné a toulavé kočky. Snažily se tak kompenzovat to, jak se zvířaty zacházel ve své laboratoři jejich otec. Založily také zvířecí hřbitov v Asnières.

  • Po rozchodu se ženou Bernard navázal podle všeho platonický vztah s Marií Raffalovichovou (viz foto), dcerou ruského bankéře. V letech 1869 – 1878 jí napsal na pět set dopisů, které později vyšly knižně. Krása se v ní prý snoubila s vysokým intelektem, plynně hovořila osmi jazyky, vedla rodinný život, jenž naprosto odpovídal dobovým normám... Bernard ji okouzlil též: svými přednáškami, „inteligencí a laskavostí“, „přístupem plným klidu, prostoty a opravdovosti, svou vysokou postavou a obdivuhodně vyvinutým čelem a spánky“ (1). Podobně se o něm vyjádřil i jeho velký přítel Louis Pasteur: „Distingovanost jeho osobnosti, vznešená krása jeho fyziognomie prodchnuté velkou vlídností [...] okouzlují na první pohled: pražádná pedanterie ani podivínství vědce, antická jednoduchost, naprosto přirozený způsob hovoru na hony vzdálený jakékoli strojenosti, avšak vyživovaný přesnými a hlubokými myšlenkami, to byly některé z vnějších předností pana Clauda Bernarda.“ (2) Velmi podobně ho popisovaly i jiné osobnosti. 

Paní Raffalovichová a Claude Bernard

První texty o experimentální medicíně

1858-1877) 

  • V roce 1865 neunikl pařížské epidemii cholery a nakazil se (toto nicméně nepotvrzují všichni jeho životopisci). Od té doby se už zdravotně nikdy nedal do pořádku – po zbytek života ho sužoval střevní katar, chronická rýma, revmatismus a úporné migrény.

  • V zimě 1877 se nachladil ve své laboratoři a na začátku roku 1878 ve svých 64 letech zemřel.

 

Výsledky Bernardových výzkumů

  • Bernard je zakladatelem moderní fyziologie, avšak experimentální metodu ani nevynalezl, ani ji do biologie nepřinesl jako první.

  • Je autorem pojmu "vnitřní prostředí" (milieu intérieur) a objevil, že je toto prostředí stálé. Právě to je považováno za hlavní Bernardův přínos. V 17. a 18. století neměla totiž experimentální metoda dobře stukturovanou teoretickou základnu. Tehdejší fyziologové se snažili potvrdit si experimentálně své hypotézy, těžko své zkušenosti propojovali a zasazovali do nějakého smysluplného systému... Teprve na základě Bernardovy teorie o fyzikálně-chemické stálosti vnitřního prostředí organismů bylo možné dát pokusům jasný řád, neboť jednotlivé fyzikálně-chemické parametry bylo možné měřit a jejich variabilitu či konstantnost studovat za různých okolností. Jednotlivé pokusy mezi sebou získaly souvislosti i jednotné zastřešení.

  • Tématy Bernardových výzkumů byla vazomotorická činnost sympatického nervového systému, produkce živočišného tepla, působení oxidu uhelnatého na hemoglobin, otrava plynem, účinky kurare na organismus, studium anestetik, diabetes:

1846 - Objevil roli pankreatu v trávicím procesu: ukázal, že slinivka břišní vylučuje látku, jež umožňuje trávit tuky.

1848 - Objevil, že játra vylučují glukózu, což později umožnilo pochopení diabetu. 

1857 - Předvedl, jak se tvoří glykogen, šlo o první demonstraci katabolického procesu. Předvedl, jak se oxid uhelnatý preferenčně váže na hemoglobin.

1851 - Objevil proces živočišné termoregulace a vazomotoriky.

1855 - Ukázal, že orgány vylučují látky (později nazvané hormony), jež pomáhají udržovat stálé vnitřní prostředí. Izoloval glykogen a ukázal, jak se přeměňuje na krevní glukózu.

1856 - Ukázal, jak kurare vyřadí z funkce motorické nervy.

Kariéra a veřejné pocty

  • 1834 - Zapsal se na pařížskou École de médecine. Ostatních se spíše plaše stranil. Školu nezakončil příliš bravurně: jako 26. z 29 studentů.

  • 1843 - Získal diplom (bylo mu 29 let). Doktorská práce o žaludeční šťávě.

  • 1844 - Neuspěl u agregační zkoušky, díky níž by získal oprávnění vyučovat medicínu. 

  • 1845 - S budoucím slavným neurologem a psychiatrem Charlesem Lasèguem si otevřel laboratoř. Z finančních důvodů ji musel zavřít.

  • 1847 - Magendie mu nabídl místo ve své laboratoři v Hôtel-Dieu.

  • 1849 - Poprvé vyznamenán řádem Čestné legie.

  • 1854 - Zvolen členem Francouzské akademie věd (Académie des Sciences);  stal se vedoucím katedry experimentální fyziologie na Sorbonně.

  • 1855 - François Magendie zemřel a Bernard získal jeho místo na Collège de France. Zůstal tam do roku 1868.

  • 1861 - Členem Lékařské akademie (Académie de médecine).

  • 1867 - Stal se komandérem Čestné legie (nižší hodnost).

  • 1868 - Jmenován profesorem v Muséum d’Histoire Naturelle; zvolen členem Francouzské akademie.

  • 1869 - Jmenován senátorem.

  • 1876 - Stal se jedním z komisařů Světové výstavy. Obdržel Copleyho medaili, nejvyšší vědecké ocenění udělované každoročně Královskou společností v Londýně.

  • 1878 - Byl prvním vědcem, jemuž byl vystrojen státní pohřeb. Popud k tomu dal jeden z otců třetí republiky Gambetta. Ve smutečním průvodu kráčelo až ke hřbitovu Père Lachaise na čtyři tisíce lidí...

 

Pro zajímavost:

Kromě Pasteura byl jeho velkým přítelem Honoré de Balzac. Z dalších spisovatelů, kteří chodili na jeho přednášky a které inspiroval, jmenujme Gustava Flauberta Théophila Gautiera.

Mezi posluchače Bernardových přednášek svého času patřil i Émile Zola. Bernardův Úvod do studia experimentální medicíny (1865) ho spolu s rozsáhlým dílem Prospera Lucase na téma fyziologie a dědičnosti (1847-50), Letourneauvou Fyziologií  vášní (1868) a Tainovým determinismem inspiroval k myšlence, že nyní je třeba psát nikoli o „metafyzickém člověku“ (je mrtev!), nýbrž o „člověku fyziologickém“. Později však neváhal kritizovat odosobnění přírodních věd a odsoudit utrpení a nízký status zvířat v tehdejší společnosti...


Poznámky:

  1. Marduel, Marie-Aymée, „Claude Bernard, un physiologiste natif du Beaujolais, sa famille, sa vie, son oeuvre“, 2006, dostupné na WWW: <http://marduel.com/dossiers/claude-bernard.pdf> [cit. 2. ledna 2010]. Paní Marduelová je příbuznou Clauda Bernarda. Jeho životopis, který zpracovala, je v podstatě apologií.
  2. Cit. tamtéž.

 

Zdroj:

Marduel, Marie-Aymée, „Claude Bernard, un physiologiste natif du Beaujolais, sa famille, sa vie, son oeuvre“, 2006, dostupné na WWW: <http://marduel.com/dossiers/claude-bernard.pdf> [02.01. 2010].
Pichot, Claude, Histoire de la notion de vie, Collection Tel, Gallimard, Paris 1993, s. 689 - 762
Poupa, Otakar, "Život Clauda Bernarda", in Claude Bernard, život a dílo, Státní zdravotnické nakladatelství, Praha 1961, s. 15 - 84
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Claude_Bernard>
<http://fr.wikipedia.org/wiki/Claude_Bernard>
<http://www.lancheongwah.com/2005/12/29/biographie-claude-bernard-1813-1878>
<http://www.claude-bernard.co.uk/page34.htm>

 

 

 


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Copyright 2009-2017 Olga Smolová 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.