Françoise Armengaudová

  • Nar. 1942

  • Francouzská filosofka. Čestná docentka na Université Paris X-Nanterre; dříve působila na Université de Rennes.

  • Specializuje se na filosofii jazyka.

  • Je autorkou mnoha textů o malířství a zvířatech.

 

Bibliografie:

  • Réflexions sur la condition faite aux animaux, Paris, Kimé 2011

  • L'homme qui voulait marcher sur l'horizon (román), Paris, Le Bas Vénitien 2011

  • André Verdet. Du multiple au singulier, Paris, L'Harmattan 2003

  • Lignes de partage: Littérature/Poésie/Philosophie, Paris, Kimé 2002

  • Bestiaire Cobra. Une zoo-anthropologie picturale, Paris, Editions de la Différence, 2001

  • Titres: entretiens avec Alechinsky, Arman, Appel, César,…, Paris, Meridiens Klincksieck 1988

Je bioart umění? 

Podle Françoise Armengaudové se v bioartu odráží několik problémů: otázka mezí při využívání nových technologií, otázka vztahu člověka ke zvířatům a také otázka, jaké má umění vůbec poslání, kam směřuje. Buňky, molekuly DNA a zvířata se pro vyznavače bioartu stávají hračkami v tom nejhorším slova smyslu. U roztomilých fluorescentních králíčků jde snad jen o zesměšnění živého, o výsměch přirozenosti (pomineme-li další etický rozměr absence mezí při manipulování s živým). Ovšem u antropomorfizujícího tetování prasat* jde o týrání

Všechny tyto bioartové „výtvory“ lze těžko považovat za umění. Za bioartem se prý mohou skrývat neveřejné dohody mezi tvůrci a laboratořemi, které si skrze ně dělají reklamu a ukazují, co všechno je dnes z biotechnologického hlediska možné. V tomto případě mohou fluorescentní králíčci u veřejnosti fungovat jako roztomilí plyšáčci, které dáváme dětem, abychom je odvedli od reality. Něco tak roztomilého vypadá neškodně. Ovšem to je právě to uklidňující zdání, které se zde má navodit.

V pýše bioartových tvůrců se zároveň odráží touha „skoncovat s imaginárnem jakožto s kritickým hodnocením světa“. Jako by nám říkali: „realita překračuje fikci. Už si nemusíme nic představovat a vymýšlet, věda to udělá za nás.“** Opouštějí veškerou poiesis, veškerou uměleckou tvořivost. Místo aby nás tedy svými díly varovali před tím, co nám ve věku špičkových biotechnologií může hrozit, s biotechnology spolupracují a vytvářejí laciné senzace. U veřejnosti pak jen podporují voyeurismus.

 


*) Françoise Armengaudová tento případ zmiňuje, ačkoli se zde nejedná přímo o transgenický bioart, ale mohli bychom zde např. zmínit geneticky upravenou myš s lidským uchem na hřbetě nebo fakt, že fluorescentní králičí samička nikdy nesměla žít normální život mimo laboratoř (tyto případy jsou v rozhovoru zmíněny).

**) Françoise Armengaudová, rozhovor s Elisabeth Fontenayovou v rozhlasovém pořadu Vivre avec les bêtes z 28. listopadu 2010, dostupné v archivu pořadu na WWW:  <http://www.franceinter.fr/em/vivre-avec-les-betes/97855> [cit. 28. srpna 2011]

 

Zdroj:

Stručné shrnutí názorů Françoise Armengaudové, které prezentovala v rozhovoru s Elisabeth Fontenayovou v rozhlasovém pořadu Vivre avec les bêtes (vysílán 28. listopadu 2010), dostupné v archivu pořadu na WWW:  <http://www.franceinter.fr/em/vivre-avec-les-betes/97855> [cit. 28. srpna 2011]

 


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Copyright 2009-2017 Olga Smolová 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.