Objektivistická (klasická) etologie

  • Založena v letech 1930-1940, a to na teorii, že chování vychází z přípravných událostí, které mu bezprostředně předcházely a které nad ním mají kontrolu.

  • Jejími hlavními průkopníky byli Konrád Lorenz a Niko Tinbergen, kteří také v roce 1973 získali Nobelovu cenu.

  • Oponuje jinému oboru, který se věnoval chování, a sice behavioristickému proudu srovnávací psychologie: zde je kladen důraz na mechanismy a rozvoj chování na bázi učení. Cílem behavioristů bylo najít obecné zákonitosti chování, a to především v kontrolovaném prostředí laboratoře. Behavioristé přitom věnovali pozornost pouze úzké skupině živočišných druhů: laboratorním potkanům (rattus norvegicus) a holubům (columba livia).

 

Oskar Heinroth (1871-1945)

  • 1911 - termín etologie se v písemné podobě objevuje v článku Oscara Heinrotha; již předtím ho použil i francouzský zoolog Alfred Giard (1846-1908), ale bez větší odezvy.

  • Heinroth termín etologie představil již v roce 1910 na 8. ornitologickém kongresu, a to v přednášce „Příspěvky k biologii, zvláště k psychologii a etologii vrubozobých“. Termín použil ve smyslu srovnávacího studia geneticky programovaných norem chování, které vznikly během vývoje sledovaných druhů.

  • Studium chování, které bylo doménou společenských věd, zařadil do biologie.

  • Jako jeden z prvních také hovořil o vtištění (die Prägnung). 

  • Velmi ovlivnil dva slavné představitele objektivistické etologie - Konrada Lorenze a Niko Tinbergena.

  • Ústředním problémem pro studium chování se pro ně stala role instinktu a motivace; behavioristické koncepty jako podnět a reflex nepovažovali za dostačující.

 

Konrad Lorenz (1903-1989) 

  • Zavádí koncept "koordinovaný" či "instinktivní pohyb" (Erbkoordination), neboť každé instinktivní chování je podle něj založeno na více či méně rigidním automatismu.

  • Takové chování je zahájeno vlivem spouštěče, který ovšem není apriorní (viz proces vtištění, které může být za určitých podmínek realizováno i se zcela cizorodým předmětem). Podle Lorenze je takto spuštěné chování také dokončeno, a to i při absenci vnější reakce na toto chování, která by je průběžně stimulovala.

  • Rozumně tak vysvětluje údajnou "hloupost" zvířat, u nichž byla pozorována aplikace instinktu na předměty, které byly naprosto vzdáleny jejich přirozeným podmínkám.

 

Nikolaas Tinbergen (1907-1988)

  • Vycházel nejen z přímého pozorování, nýbrž i z experimentování v přírodě.

  • 1951 - vydal první učebnici etologie Studie o instinktu.

  • 1953 - Sociální chování zvířat - Chování zvířete je velmi specificky ovlivňováno chováním ostatních zvířat, jeho životním prostředím a jeho vnitřním duševním stavem. 

  • 1963 - O cílech a metodách etologie:

  • Musíme se ptát:

  1. jakou funkci má sledovaný projev živočicha, 
  2. jak pomáhá jeho přežití a 
  3. jak přispívá k jeho reprodukčnímu úspěchu.
  • Zkoumáme evoluci určitého chování, tj. jak se změnilo během evoluce morfologických znaků, např. ploutev kytovce a pětiprstá končetina většiny ostatních savců. 

  • Zkoumáme, jaká je příčina určitého chování, které faktory vnější či vnitřní vedou k určitému projevu.

  • Zkoumáme, jaká je ontogeneze určitého chování, tj. jak se určité projevy mění a dozrávají během vývoje jedince.

  • 1947 a 1949 - British Society for Experimental Biology zorganizovala první sympózium v Utrechtu; zakládá se tím skutečná mezinárodní spolupráce v oblasti etologie.

  • 1959 - konference v Oxfordu s účastí 62 badatelů; objektivistická etologie byla představena Američanům. 


Zdroj:

Lestel, Dominique, Les Origines animales de la culture, Paris, Flammarion 2001, s.43 - 46

Veselovský, Zdeněk, Etologie. Biologie chování zvířat, Praha, Academia 2005, s. 28 - 35

<http://ethologie.unige.ch/etho2.now/par.date/2004_10_22.htm> [cit. 27. července 2010]


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2024

Copyright 2009-2023 Olga Smolová 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.