Jocelyne Porcherová

• nar. 12. června 1956
• socioložka chovu hospodářských zvířat a ředitelka výzkumu v Národním institutu pro agronomický výzkum (INRA)

Vinciane Despretová o práci Jocelyne Porcherové

Prezentovat zvířata v roli obětí je z hlediska šíření osvěty pravdivé i účinné. Ale Thompsonova strategie, tzn. snaha ukázat, že i méně atraktivní zvířata, s nimiž se hůře identifikujeme, mohou být zajímavá, je patrně stejně funkční. A aktivisté, mezi nimiž je nemálo vědců, tuto strategii používají. Mezi tyto aktivisty patří i francouzská zootechnička Jocelyne Porcherová. Když se pustila do výzkumu utrpení hospodářských zvířat, věděla, že mnoho podporovatelů asi nenajde. Chovatelé se na ni dívali s nedůvěrou, a to tím spíš, že to bylo v době aféry tzv. šílených krav. Navíc hospodářská zvířata pro lidi z branže znamenala „odrodilce od přírody, anebo odrodilce od lidské domácnosti“, „domácí zvířata zkrátka nikomu starost nepůsobila“. (1) Ačkoli ošetřovatelé občas hovořili o inteligenci jejich svěřenců, nebylo jak a čím to odborně podložit, protože studie o sociálních dovednostech krav chyběly.

Porcherová kromě rozhovorů s chovateli rovněž na základě pozorování a videonahrávek zkoumala, jakým způsobem krávy aktivně budují vztahy se svými chovateli. Analyzovala, „jakým způsobem se k nim krávy přibližují, vyvíjejí iniciativu, projevují svoji důvěru, reagují na návrhy člověka, regulují vzdálenost či blízkost, chtějí být samostatné“. (2) Dosavadní studie o welfare totiž behavioristickými metodami zkoumaly pouze to, jak se zvířata přizpůsobují podmínkám chovu (úprava prostoru, osvětlení, kvalita potravy, míra stresu, přepravní podmínky), tzn. bez interference člověka – jako by vztahy k chovatelům ve welfare nehrály žádnou roli. Aby Porcherová dokázala zachytit, jak se utrpení krav projevuje, obrátila svou pozornost nejprve k utrpení chovatelů – zejm. k utrpení, které jim působí podmínky, v nichž jsou nuceni zvířata chovat. Celé roky jezdila od farmy k farmě po celé Francii a porovnávala, co působí na lidi i na zvířata negativně a co naopak pozitivně. Ověřila si, že „mezi citovým vztahem ke zvířatům, jejich welfare, samostatností a potěšením z práce existuje vztah“. (3) Zjistila, že utrpení je přenosné na člověka: trpí-li zvířata, trpí i jejich chovatelé, protože nedokážou naplnit to, co jejich profese vyžaduje. Pokusila se dát dohromady zájmy krav se zájmy chovatelů, chovatelských svazů, politiků zabývajících se kvalitou chovu, sociologů hodnotících dopady pracovních podmínek, veterinářů, etologů, antropologů venkova, zootechniků, spotřebitelů citlivých jak na kvalitu svých potravin, tak na podmínky, za kterých byly vyprodukovány, ochranářů a filosofů zajímajících se o nové návrhy týkající se zvířat: zkrátka Porcherová se pokusila skloubit zájmy všech, jejichž život by tyto návrhy mohly změnit. Zdá se však, že plánování výnosů a ministerská představa domestikace spočívající v preferování plemen a chovných linií, které jsou odolné vůči stresu, a tudíž méně náročné na chov, stále bohužel hraje prim. Tento jiný pohled na welfare nicméně díky Porcherové spatřil světlo světa a je na co navazovat při dalších vyjednáváních. 

____________________

1) PORCHER, Jocelyne. L’élevage, un partage de sens entre hommes et animaux: intersubjectivité des relations entre éleveurs et animaux dans le travail. Thèse de doctorat. Paris-Grignon: Institut national de la recherche agronomique (INRA), 2002, s. 305. Cit. in: DESPRET, Vinciane. Quand le loup habitera avec l’agneau. Arles: Actes Sud, 2021. ISBN 978-2-35925-182-1, s. 261.

2) DESPRET, Vinciane, 2021, s. 262.

3) PORCHER, Jocelyne, 2002, s. 115, cit. in DESPRET, Vinciane, 2021, s. 263.