Jean-Baptiste Jeangène Vilmer

Etika ochrany zvířat a její hlavní proudy (resumé)*

Etika ochrany zvířat animal ethics, éthique animale)

  • zkoumání morálního statusu zvířat
  • zkoumání etické odpovědnosti lidí vůči zvířatům

Na konci 19. století se ochrana zvířat zintenzivnila, ale teorie této ochrany se příliš nerozvíjela.
60. léta 20. století – zacházení se zvířaty ve velkochovech vyvolávalo mnoho protestů zejm. v Anglii. Kolem psychologa Richarda Rydera vznikla na Oxfordu skupina vědců a studentů, kteří posléze položili základy tzv. ANIMAL ETHICS (fr. éthique animale, etika ochrany zvířat). 

- Nejprve vznikla kolektivní publikace Animals, Men, and Morals (Harris, Godlovitchovi, 1972).

- Peter Singer v reakci na tuto knihu publikoval článek Animal Liberation (1973) a v roce 1975 vydal stejnojmennou knihu (česky: Osvobození zvířat, Praha, Práh 2001), která vyvolala vlnu dalších publikací.

- Generace těchto autorů položila základy etiky ochrany zvířat, která se v anglosaských zemích stala právoplatným oborem.

 

Etika ochrany zvířat 

  • není systém pravidel
  • je kladení otázek na téma vztahu člověka ke zvířatům
  • má širší záběr než:

- úsilí o dobrou životní pohodu zvířat (animal welfare, bien-être  animal) = snaha o to, aby se zmírnilo utrpení zvířat, která člověk využívá, nebo aby nejlépe zvířata netrpěla vůbec (sem bychom mohli zařadit např. Jocelyne Porcherovou, Vinciane Despretovou. Pozn. O.S.)

- zákonná práva zvířat (animal law, le droit de l’animal) = zkoumání právního statusu zvířat v pozitivním právu (sem bychom zařadili např. Suzanne Antoineovou, Jeana-Pierra Marguénauda, Sonyu Desmoulin-Canselierovou. Jean-Pierre Marguénaud také v tomto smyslu užívá pojem le droit animalier, jenž figuruje i v názvu Revue Semestrielle de Droit Animalier, který Marguénaud založil spolu s Florence Burgatovou. Pozn. O.S.)

- morální zvířecí práva (animal rights, les droits de l’animal) = zkoumání morálních práv (event. i zákonných, avšak v souvislosti s etikou (sem bychom mohli zařadit např. Georgese Chapouthiera, Jeana-Clauda Nouëta, Jeana-Yvese Goffiho, ale opět i Jeana-Pierra Marguénauda. Někteří autoři jako Derrida, de Fontenayová, Marguénaud aj. užívají pojem "les droits des animaux", a to s cílem poukázat na diverzitu živočišných druhů, které dříve francouzští filosofové snadno schovali pod rétorickou figuru animal (tzn. jednotné číslo "zvíře"), která však nijak neodráží realitu. Filosofický diskurz je pak sice zdánlivě přehlednější, ale není jasné, o kterých zvířatech se přesně hovoří. Závěry z něj plynoucí mohou být zkreslující a neadekvátní. Jeangène-Vilmer však termín droits des animaux přesto nemá rád, protože z hlediska diverzity zvířat bychom podle něj těžko přidělovali práva gradualisticky každému druhu zvířat zvlášť. Pozn. O.S.)

- filosofie či ontologie animality (animal philosophy, la philosophie animale) = zkoumá způsob, jakým filosofická tradice myslí zvíře (klade si otázky jako: Zdalipak zvířata myslí? Uvažují racionálně? Jaká je podstata animality? atd.) (sem lze zařadit Florence Burgatovou, Elisabeth de Fontenayovou, Françoise Armengaudovou a v určitém ohledu i Corinne Pelluchonovou, která klade důraz na ontologii života. Pozn. O.S.)

- environmentální etika (environmental ethics, l’éthique environnementale) = chápe smrt a bolest jako integrální součást života, zabývá se ochranou živočišných druhů a ekosystémů

  • etika ochrany zvířat všechny předchozí disciplíny zahrnuje;
  • zabývá se jen citlivými bytostmi – její základní východisko a kritérium je schopnost prožívat utrpení, přičemž smrt a bolest je cosi, čemu je třeba se vyhnout;
  • její perspektiva je individuální – je to hledisko jedince;
  • kritérium citlivosti a schopnosti cítit bolest a utrpení vyvolává otázku, která zvířata tomuto kritériu odpovídají (jsou to jistě živočichové vývojově složitější, nikoli ústřice, žížaly, mořské houby apod.); např. pro Marthu Nussbaumovou toto kritérium není důležité ani tak v teorii, jako spíše v praxi; podle ní nají morální status živočichové:
    • mající schopnost cítit radost a bolest
    • mající schopnost pohybu z místa na místo
    • mající schopnost cítit emoce a citové pouto
    • mající schopnost rozumového uvažování atd. 

společným jmenovatelem těchto živočichů je schopnost cítit radost a bolest, neboť „citlivost hraje důležitou roli při pohybu, navazování pouta, emočním prožívání, myšlení.“ (Nussbaum, M., Frontiers of Justice: Disability, Nationality, Species Membership, Cambridge, Harvard University Press, 2006, s. 362)

 

Je kritérium citlivosti dostatečné? - Na to existují dva základní pohledy:

A/ deontologie (řec. deon - povinnost)

= kantovský pohled

= činnost je morálně dobrá, konáme-li ji z povinnosti či respektu vůči zákonům, protože tyto činy jsou díky nadčasově platnému zákonu dobré samy o sobě nezávisle na subjektu a na důsledcích této činnosti

- např. Tom Regan (The Case for Animal Rights, University of California Press, Berkeley and Los Angeles, 1983, 1985, 2004)

  • kritérium citlivosti nestačí, musíme přidat další kritéria, popř. toto kritérium nahradit jinými kritérii
  • Reganovo kritérium subjektu života (subject-of-a-life):
  • jedinec je subjektem života, má-li:
    • svá přání a realitou podložené předpoklady, přesvědčení o něčem (v orig. desires, beliefs, pozn. O.S.)
    • schopnost vnímat,
    • paměť,
    • pojem o budoucnosti – budoucnosti, která zahrnuje jeho vlastní budoucnost,
    • emoční život sestávající z radostí, bolesti, preferencí a zájmu o dobrou životní pohodu,
    • schopnost konat za splnění svých cílů a přání,
    • psychofyzickou identitu v čase,
    • osobní pohodu závisející na dobrých životních podmínkách.

Reganova definice je velmi restriktivní a splňují ji jen savci starší jednoho roku.

- např. Steven Wise

  • podle něj mají na morální status nárok jen zvířata s praktickou autonomií, tj. ta, která mají některé kognitivní schopnosti jako člověk (např. vědomí sebe sama - v testu zrcadla)
  • Wiseovo kritérium je ještě restriktivnější než Reganovo: splňují ho jen lidi, někteří lidoopi, delfíni, sloni.
  • nyní se Wise velmi zasazuje za šimpanze. Založil organizaci právníků, vědců a dalších odborníků, jejichž cílem je udělat ze šimpanze subjekt práva – zakázat jejich využívání v televizi a filmu.
  • pod Wiseovým vlivem: Peter Singer, Paola Cavalieri – Great Ape Project
  • cíl: 3 lidská práva pro lidoopy
  1. právo na život
  2. právo na osobní svobodu    
  3. právo nebýt mučen 

 

B/ utilitarismus 

= anglosaský pohled

= druh konsekvencialismu: čin je dobrý, má-li i dobré důsledky

- praxe

  • aktivisté se řídí hlavně kritériem kvantity trpících
  • strategicky upřednostňují hospodářská zvířata, a to především z důvodu počtu zvířat, která každoročně zabijeme pro maso (53 mld zvířat na světě, přičemž do tohoto počtu nejsou zahrnuty ryby).

 

Etika ochrany zvířat a antispeciesismus

Společným jmenovatelem různých proudů etiky ochrany zvířat je podle Jeangènea-Vilmera antispeciesismus  (v tom smyslu, že člověk není jediný druh, který má automatické právo na všechno, co si přisoudí. Dalo by se tedy říci, že všechny proudy etiky spíše odsuzují antropocentrický, prométeovský humanismus. Z hlediska právního gradualismu se totiž někteří autoři sami považují za speciesisty, protože při zkoumání možností, kterým zvířatům by bylo v našich právních systémech možné přidělit právní subjektivitu, není absolutní antispeciesismus realizovatelný ani žádoucí. Pozn. O.S.)

 

I/ RACIONALISMUS, RACIONALISTICKÁ ARGUMENTACE

  • etika spravedlnosti, jejíž snahou je racionálně stanovit a obhájit, co je spravedlivé. 
  • dva hlavní myšlenkové proudy, které se dají rozlišit podle dvou odlišných cílů: 
  1. maximalizace dobré pohody zvířat - welfarismus
  2. úsilí o přijetí zvířecích práv (právo na život atd.) 

 

1. Welfarismus

= úsilí o odstranění zbytečného utrpení

– cíl: absence hladu, žízně, tělesného nepohodlí, bolesti, zranění, nemocí, strachu, stresu; možnost chovat podle svých přirozených potřeb. Ale pokusy na zvířatech pro lékařské účely mohou welfaristé vnímat jako utrpení, které má smysl, protože přináší větší dobro a více příjemcům, než by přinesla ochrana pokusných zvířat a odstranění jejich utrpení.

Nejznámější welfaristé:

Peter Singer: jeho pojem osvobození zvířat sice svádí k představě otevřených klecí a tedy zákazu jakéhokoli využívání zvířat (abolicionisnus), ale Singerovi jde především o uznání faktu, že zvířata mají také své zájmy a těm je třeba přikládat stejnou váhu jako zájmům lidským. Člověk a zvířata sdílejí jeden zájem – netrpět.

  • Rovný přístup k zájmům všech živočichů není totéž co rovné zacházení s nimi. Je třeba s nimi zacházet podle toho, co ten který živočich skutečně potřebuje. 
  • Rovný přístup k zájmům všech živočichů neznamená, že život všech živočichů má stejnou hodnotu

Ve srovnání s utrpením a jeho prožíváním nemají žádná jiná kritéria (jako např. inteligence, racionalita atd.) větší váhu. V utrpení jsou si zkrátka člověk a ostatní trpící rovni.

Z hlediska ceny života však další kritéria než bolest a utrpení váhu mají: život bytostí, které mají vědomí sebe sama, jsou schopny abstraktně myslet, plánovat do budoucna apod., má vyšší cenu než život bytostí, které toho schopny nejsou

  

2. Teorie zvířecích práv

  • Vychází z teorie Toma Regana a Garyho Francioneho.
  • Je to problematický pojem, protože vyvolává více otázek než odpovědí: Jaká práva? Morální či zákonná? Pro která zvířata? Podle jakých kritérií?
  • Je to teorie abolicionistická, tzn. že její zastánci usilují o úplný zákaz jakéhokoli využívání zvířat. Lidi se by museli stát vegany a přestat používat veškeré produkty živočišného původu. 
  • Překážka pro osvobození zvířat spočívá v tom, že naše právní řády považují zvířata za majetek (Francione).

 

II/ INTUICIONISMUS (intuitionnisme)

  • přisuzuje hlavní roli intuici, selskému rozumu, nikoli racionalitě. 
  • podle některých autorů, které bychom sem mohli zařadit, je racionalistický způsob příliš chladný a příliš zaměřený na srovnávání člověka se zvířaty.

Etika péče (ethics of care, éthique du care)

  • východiskem je přímý pocit, přímá pocitová reakce vůči těm, kteří jsou nějakým způsobem zranitelní – popud poskytnout jim péči, pocit starosti o ně (angl. care, fr. sollicitude): člověk se zvířaty spontánně soucítí 
  • Habermas, Sapontzis, Clark
  • Clark: páchat násilí, jemuž je možné se vyhnout, je špatné.

 

III/ ALTERNATIVNÍ PŘÍSTUPY

  1. náboženské – teologický přístup vůči zvířatům (např. Albert de Pury, pozn. O.S.)
  2. přírodní vědy (Rodd, Rollin) – naše povinnosti vůči zvířatům vyhodnocují podle jejich biologických funkcí
  3. environmentalistický (Callicott) – proti etice vůči zvířatům, utrpení podle něj nemůže být kritériem, hledisko nemůže být individualistické, nýbrž jen z hlediska ekosystémů a živočišných druhů
  4. feministický (Adams, Donovan) – paralela mezi vykořisťováním žen ze strany mužů a vykořisťováním zvířat lidmi. 
  5. přístup skrze tzv. capabilities (capabilities approach) – Nussbaumová a ekonom Amartya Sen v 80. letech zkoumali souvislosti sociální nerovnosti, chudoby a rozvoje společnosti. To se nyní aplikuje i na etiku ochrany zvířat (Nussbaumová, Frontiers of Justice, 2006). Zvířata jsou zde subjekty a činiteli, nikoli jen objekt soucitu. „Zvířata mají právo na to, aby mohla projevit své schopnosti , a sice ty, které jsou pro ně nejvíce spojeny s plným životem, životem hodným důstojnosti každého tvora.“ (Nussbaumová, s. 351 a 392). Nussbaumová uvádí 10 těchto schopností: život, tělesné zdraví, tělesná integrita, smysly, představivost, myšlení, praktický rozum, schopnost vytvářet vztahy s ostatními živočišnými druhy a schopnost hrát si.
  6. politické hledisko (Garner) – dominantní liberalismus nestačí, je třeba se inspirovat dalšími idejemi konzervativismem, komunitarismem, socialismem. Socialistické hledisko: exploatace zvířat je úzce propojena s exploatací lidí, viz zemědělsko-potravinářský průmysl. Z autorů např. Nibert (ale i Jocelyne Porcherová. Pozn. O.S.).

*) Jean-Baptiste Jeangène Vilmer, "Les principaux courants en éthique animale", in Jean-Paul Engélibert, Lucie Campos, Catherine Coquio et Georges Chapouthier (ed.), La Question animale. Entre science, littérature et philosophie, Presses Universitaires de Rennes 2011, s. 79 - 92


RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

Copyright 2009-2017 Olga Smolová 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.