- Založena v letech 1930-1940, a to na teorii, že chování vychází z přípravných událostí, které mu bezprostředně předcházely a které nad ním mají kontrolu.
- Jejími hlavními průkopníky byli Konrád Lorenz a Niko Tinbergen, kteří také v roce 1973 získali Nobelovu cenu.
- Oponuje jinému oboru, který se věnoval chování, a sice behavioristickému proudu srovnávací psychologie: zde je kladen důraz na mechanismy a rozvoj chování na bázi učení. Cílem bylo najít obecné zákonitosti chování, a to především v kontrolovaném prostředí laboratoře. Behavioristé přitom věnovali pozornost pouze úzké skupině živočišných druhů: laboratorním potkanům (rattus norvegicus) a holubům (columba livia).
Prvopočátky
- 1911 - termín etologie se v písemné podobě objevuje v článku Oscara Heinrotha; již předtím ho použil i francouzský zoolog Alfred Giard (1846-1908), ale bez větší odezvy.
- Heinroth termín etologie představil již v roce 1910, na 8. ornitologickém kongresu, a to v přednášce „Příspěvky k biologii, zvláště k psychologii a etologii vrubozobých“. Termín použil ve smyslu srovnávacího studia geneticky programovaných norem chování, které vznikly během vývoje sledovaných druhů.
- Studium chování, které bylo doménou společenských věd, zařadil do biologie.
- Jako jeden z prvních také hovořil o vtištění (die Prägnung).
- Velmi ovlivnil dva slavné představitele objektivistické etologie - Konrada Lorenze a Niko Tinbergena.
- Ústředním problémem pro studium chování se pro ně stala role instinktu a motivace; behavioristické koncepty jako podnět a reflex nepovažovali za dostačující.
Zakladatelé
- Zavádí koncept "koordinovaný" či "instinktivní pohyb" (Erbkoordination), neboť každé instinktivní chování je podle něj založeno na více či méně rigidním automatismu.
- Takové chování je zahájeno vlivem spouštěče, který ovšem není apriorní (viz proces vtištění, které může být za určitých podmínek realizováno i se zcela cizorodým předmětem). Podle Lorenze je takto spuštěné chování také dokončeno, a to i při absenci vnější reakce na toto chování, která by je průběžně stimulovala.
- Rozumně tak vysvětluje údajnou "hloupost" zvířat, u nichž byla pozorována aplikace instinktu na předměty, které byly naprosto vzdáleny jejich přirozeným podmínkám.
- Vycházel nejen z přímého pozorování, nýbrž i z experimentování v přírodě.
- 1951 - vydal první učebnici etologie Studie o instinktu.
- 1953 - Sociální chování zvířat - Chování zvířete je velmi specificky ovlivňováno chováním ostatních zvířat, jeho životním prostředím a jeho vnitřním duševním stavem.
- 1963 - O cílech a metodách etologie:
1) Musíme se ptát:
-
jakou funkci má sledovaný projev živočicha,
-
jak pomáhá jeho přežití a
-
jak přispívá k jeho reprodukčnímu úspěchu
2) Zkoumáme evoluci určitého chování, tj. jak se změnilo během evoluce morfologických znaků, např. ploutev kytovce a pětiprstá končetina většiny ostatních savců.
3) Zkoumáme, jaká je příčina určitého chování, které faktory vnější či vnitřní vedou k určitému projevu.
4) Zkoumáme, jaká je ontogeneze určitého chování, tj. jak se určité projevy mění a dozrávají během vývoje jedince.
- 1947 a 1949 - British Society for Experimental Biology zorganizovala první sympózium v Utrechtu; zakládá se tím skutečná mezinárodní spolupráce v oblasti etologie.
- 1959 - konference v Oxfordu s účastí 62 badatelů; objektivistická etologie byla představena Američanům.
Zdroj:
Lestel, Dominique, Les Origines animales de la culture, Paris, Flammarion 2001, s.43 - 46
Veselovský, Zdeněk, Etologie. Biologie chování zvířat, Praha, Academia 2005, s. 28 - 35
|