Jmenuji se Olga Smolová (roz. Sodomková). Vystudovala jsem obory Francouzština na FF UK (2001) a Západoevropská studia na FSV UK (2005). 

Sedmnáct let jsem z etických důvodů vegetariánkou, několik let vyhledávám pokud možno kosmetiku a drogistické zboží netestované na zvířatech, snažím se vyhýbat koženému zboží apod. Otázka vztahu člověka ke zvířatům a zejména násilí, kterého se lidé na zvířatech dopouštějí, mi tedy již poměrně dlouho nejsou lhostejné. 

 

Čím více však získávám zkušeností a informací, tím více si uvědomuji, nakolik jsem byla, jsem a budu v tomto ohledu nedokonalá, nakolik je vlastně v tomto směru obtížné dokonalosti dosáhnout, tzn. nijak se nepodílet na ubližování zvířatům. (Dá se ostatně absolutní neubližování zvířatům vůbec nazvat dokonalostí?...) Snažím se alespoň „přijmout kompromis, neničit zbytečně, žít s maximální ohleduplností, avšak smířit se s nedosažitelností dokonalosti a prosit o odpuštění.“* Neužívat tuto nedosažitelnost jako výmluvu, abych o dokonalost (či „dokonalost“?) nemusela usilovat... Při tom všem je však také třeba neztrácet smysl pro humor... :-) 

 

Přemýšlela jsem o tom, jak bych kromě finanční podpory různých spolků na ochranu zvířat, občasné výpomoci apod. mohla na základě svého vzdělání lépe a účinněji přispět k snahám snad stále početnějších lidí o zlepšení situace zvířat a našeho vztahu k nim. Protože čtu ráda francouzskou odbornou literaturu pojednávající o ochraně a právech zvířat a protože v češtině podobné texty zrovna hojně nevycházejí, začala jsem některé autory překládat.

 

Francouzský filosof Jacques Derrida v jednom rozhovoru říká: „Cítím [...] sympatii k těm, kdo se podle mne oprávněně a z dobrých důvodů bouří proti způsobu, jímž se se zvířaty zachází (co se týká průmyslového chovu, porážek, konzumace, experimentů), i když mi jejich diskurs často připadá špatně artikulovaný nebo filosoficky nedůsledný.“** Cítím to podobně. Mám velké argumentační rezervy,  když se na toto téma zavede hovor - a to jak s lidmi, kteří se nad naším vztahem ke zvířatům ještě nezamýšleli, tak s lidmi v této oblasti velmi aktivními. Je to asi pochopitelné - čím je problematika komplexnější, tím hůře se hledají jednoduchá a jednoznačná řešení. Emoce, které toto téma často a hojně vzbuzuje na všech stranách, věc rozhodně neusnadňují, jakkoli jsou podle mne velice důležité.    

 

Více publikací dostupných v češtině by snad tedy mohlo alespoň trochu přispět k tomu, aby se diskurs o ochraně zvířat, popř. jejich právech, více diferencoval. Díky laskavé spolupráci nakladatelství Triton jsem nyní získala možnost přeložit knihu Georgese Chapouthiera Zvířecí práva. Do budoucna bych se ráda věnovala i dalším překladům z tohoto okruhu odborné literatury. 

 

Na těchto webových stránkách přináším informace o frankofonních autorech, kteří danou problematiku reflektují...

 

----------------------------------- 

*) Erazim Kohák, Zelená svatozář, Kapitoly z ekologické etiky, 2.vyd., Sociologické nakladatelství, Praha 2000, s. 51

**) Jacques Derrida, Elisabeth Roudinesco, Co přinese zítřek?, přeložil Josef Fulka, Nakladatelství Karolinum, Praha 2003, s. 95